Něco o mně

Něco o mně a mé cestě

Předpokládám, že každá malá holka si přeje mít doma koně. I já si to jako malá přála. Chtěla jsem mít doma stáj a studovat veterinu. A tak jsem v 6 letech začala docházet do stáje, abych se naučila, co je třeba znát.

Postupem času se plány začaly měnit a naši koně zatrhli. Začala jsem tedy otravovat o něco menšího a dostala morče Ferdu, později andulku Andulku. Plány na studium se zdály být reálnější než vlastnictví koně, a tak jsem upnula síly tam. Postupem svého samostudia při gymnáziu jsem ale narážena na etické otázky, se kterými se veterinář často potýká (kastrace, utrácení zvířat apod.), a došla k závěru, že tudy asi cesta nepovede. Na chvilku jsem tedy touhy léčit a pomáhat uložila k ledu. Čas plynul a já konečně dostala "koně" (vyprosila jsem si dobrmaní hovádko Danta, který mi opět připomněl, že péči o zvířata mám nejspíš v srdci). S Dantem bylo zprvu hodně práce, byl to rok a půl starý konipásek bez základního výcviku a se spoustou much, které si přinesl z předešlého domova - a navíc můj první pes, takže mi začal brzy přerůstat přes hlavu.

Dante byl žrout, který mě neustále vláčel po veterinách, protože něco zobnul tu, něco zas tamhle... Začali jsme hledat vhodný cvičák. Něco málo prošli, někde se pak usadili a začali pracovat. Výsledky se po nějakém tom roce a měsíci dostavily. V květnu 2010 jsme s Dantem absolvovali kurz canisterapie pod vedením Pavlíny Bohunové a Marie L. Šípové a tahle služba se nám moc zalíbila. Jak se později ukázalo, líbilo se nám všechno, co nás někam posouvalo, a tak jsme (spíš ze zvědavosti) absolvovali v létě 2012 kurz masáží a základy prací na balančních pomůckách u Katky Plačkové. To, že jsem nešla na veterinu, mě často mrzelo, ale Dante mě zoceloval svými neustálými výstřelky. Na veterině jsme byli každou chvíli, a za nějaký ten pátek už člověk pomalu věděl, co mu asi řeknou, až tam zas vleze. Začala jsem opět sama nastudovávat - začínali jsme u nám nejbližšího tématu zažívacích potíží. Po patálii se skřípnutým nervem se přesunuli k tematu Wobblerova syndromu a problémů s pohybovým aparátem, a v závěru naší společné cesty jsme byli nuceni řešit problémy kardiologické. Konec roku 2014 byl rozhodující a utvrdil mě v tom, že samostudium je nezbytnou součástí mého soužití se psem a že nechci jeho život svěřovat v nevědomosti do rukou někomu, komu na nás nezáleží. Přes veškerou snahu jsme nevyhráli a já si zkusila, jaké to je ztratit nejlepšího přítele. Tato zkušenost ve mně zcela rozpustila ledy, ke kterým jsem kdysi uložila svou touhu léčit a pomáhat k uzdravení. A tak začala nová etapa mého života.

V březnu 2015 jsem absolvovala kurz fyzioterapie malých zvířat u Evy Olexové, pokračovala v dubnu 2015 kurzem bazální stimulace®, již u nás zašituje PhDr. Karolína Friedlová. V dubnu 2016 jsem měla tu možnost nahlédnout do tajů TTouch s Martou Mannelovou a o rok později jsem rozšířila své obzory o fascinující poznatky Dornovy metody u manželů Dunových. V současné době se věnuji studiu reflexní terapie, prohlubuji získané vědomosti z oblasti FT a sbírám cenné praktické zkušenosti u jednotlivých klientů.

Nejcennější, co jsem za dobu svého společného života se zvířaty objevila, je křehkost života a to, jak je možné ve vteřině ztratit velmi mnoho bez možnosti vrátit čas zpět. S tímto vědomím se snažím pomáhat svým klientům a přistupovat ke každému individuálně. Hledat cesty, které dávají další možnosti. Nezůstávat u toho, že něco nejde, protože mě to ve škole dál neučili. Život je učitelem a mým cílem je být pozorným žákem, který bude moci svými vědomostmi a zkušenostmi pomáhat tam, kde je to potřeba.